🎸 „Kytara není bitevní pole“: proč si Ritchie Blackmore myslí, že ne všichni kytaristé jsou příjemní lidé

Legendární kytarista Ritchie Blackmore, známý ze skupin Deep Purple a Rainbow, měl za desetiletí kariéry možnost pracovat s obrovským množstvím hudebníků. Jak se však ukazuje, ne všichni v něm zanechali pozitivní dojmy.

Během nedávného přímého přenosu na Instagramu, věnovaného jeho 81. narozeninám, hudebník upřímně sdílel své myšlenky o zákulisí kytarového světa. Podle něj nebylo setkávání s kolegy vždy tak příjemné, jak by se dalo očekávat.
„Většina kytaristů nejsou právě nejmilejší lidé,“ poznamenal ironicky.

Výjimka z pravidla: Tommy Bolin
Nicméně toto tvrzení se netýká všech. Zvláštní místo ve vzpomínkách Blackmorea zaujímá kytarista Tommy Bolin, který se připojil k Deep Purple v roce 1975 a nahradil samotného Blackmorea.

Hudebník na něj vzpomíná s vřelostí a dokonce s určitým úžasem:
„Byl to tak dobrý člověk, že jsem nemohl uvěřit, že je to kytarista,“ říká Blackmore.
Často spolu trávili čas, povídali si a prostě si užívali vzájemnou společnost.

Překvapivý detail o herním stylu
Navzdory úctě Blackmore přesto zmiňuje jednu kuriózní vlastnost v přístupu Bolina k nástroji. Podle jeho slov si jen velmi zřídka měnil struny.

„Jednou jsem se ho zeptal: ‚Kdy jsi naposledy měnil struny?‘ – byly doslova pokryté špínou,“ vypráví.
Odpověď byla nečekaná: „Asi před pěti lety.“

Přitom Blackmore zdůrazňuje, že to nijak nesnižovalo hudebníkův talent:
„Byl to brilantní kytarista, skutečně výjimečný.“

Přátelství bez rivality
Navzdory konkurenci běžné v hudebním průmyslu mezi Blackmorem a Bolinem nebyla žádná závist ani soupeření.
„Nikdy tam nebyla žádná žárlivost nebo soutěživost,“ shrnul.

Konkurence ve světě kytar
Téma soupeření zůstává aktuální i dnes. V rockovém prostředí často vznikají srovnání a spory – například skupina Exodus nedávno prohlásila, že hraje rychleji než Metallica a Megadeth.

Mnoho hudebníků se však proti tomuto přístupu staví a považuje ho za škodlivý pro kreativitu.

Názor Yngwie Malmsteena
Švédský virtuos Yngwie Malmsteen v roce 2024 vyzval k opuštění myšlenky soutěživosti v hudbě. Poznamenal, že pokusy srovnávat se s ostatními kytaristy mohou vést jen ke zklamání.

„I když budujete kariéru s myšlenkou na konkurenci, udělá vás to nešťastným,“ zdůraznil.
Podle něj je kytara nástrojem pro radost a sebevyjádření, nikoliv pro závodění.

Úvahy Mateuse Asata
Podobný názor vyjádřil i Mateus Asato. V rozhovoru přiznal, že poté, co vyhrál kytarovou soutěž, pochopil: nechce spojovat hudbu se soupeřením.

„Kdybych nevyhrál, mohlo mě to donutit přestat hrát úplně,“ poznamenal.
Od té doby je přesvědčen: hudba není o konkurenci, ale o emocích a sebevyjádření.

Příběhy a úvahy hudebníků, jako jsou Ritchie Blackmore, Tommy Bolin, Yngwie Malmsteen a Mateus Asato, ukazují: za technikou a rychlostí je něco víc.

Kytara není závod ani soutěž. Je to jazyk emocí, individuality a vnitřního světa hudebníka.