Kytary PRS - láska na milimetr aneb jeden den v továrně Paul Reed Smith (1. část)

Kytary Paul Reed Smith jsou unikátním moderním řešením, nový pohled na vzhled a zvuk, dotažený k dokonalosti. Po výstavě Winter NAMM 2018 a setkání s hromadou nám již známých i méně známých značek jsme jako dealeři samozřejmě zamířili do továrny na kytary PRS a získali jedinečnou možnost vidět na vlastní oči, jak se tyto úžasné kytary vyrábějí.

Byli jsme ve Washingtonu týden před návratem domů, Paul o našem příjezdu 2. února věděl, bylo to domluvené. Stevensville je malé a velmi krásné městečko, kde se nachází závod, a my jsme tam museli jet. Ráno 2. února pro nás přímo k domu, ve kterém jsme bydleli, přijelo luxusní auto s řidičem, který nás za 45 minut dovezl přímo ke dveřím továrny PRS. V hale je recepce se sekretářkou, která nás laskavě přijala a požádala, abychom pár minut počkali na vedení. Během té doby jsme si prohlédli halu - je v ní úžasná socha velkého orla sedícího na PRS Hollowbody. Je to fascinující podívaná, zvláště když vám řeknou, že je vyroben ze dřeva a všechna pírka a detaily jsou vyřezány ze dřeva...

Stál jsem s otevřenou pusou až do příchodu Tima - hlavního manažera, který má na starosti prodeje po celém světě a pracuje s Paulem ruku v ruce od konce 80. let. Tim je velmi příjemný člověk, strávili jsme s ním celý den od rána do pozdního večera, pracovně i neformálně, člověk, který miluje svou práci a užívá si ji, to je úžasné! Představili nás v různých kancelářích jako dealery, první ze SNS, kteří přijeli osobně do továrny, dříve nikdo z "našich" v továrně nebyl. Bylo to příjemné překvapení jak pro nás, tak pro zaměstnance PRS.

Když jsme vyšli do 2. patra, přišel k nám další z manažerů - Adam, a za ním kráčel s úsměvem a neustále vtipkoval Paul Reed Smith. Bylo velmi cool vidět ho takto v neformálním prostředí, už ne na výstavě. My v pěti (já, moje žena Jana (všechny fotky jsou její), Paul Reed Smith, Tim a Adam) jsme stáli a mluvili o kytarách. Samozřejmě jsem Paulovi velmi poděkoval za to, že dělá úžasné kytary a neustále je vylepšuje. Mluvili jsme o nových snímačích 58/15 LT, které jsou v sérii 594, a všichni jsme se shodli, že jsou to nejlepší snímače PRS současnosti, zejména mezi typy PAF. Adam sám hraje v kapele, stejně jako já, a používá právě tyto snímače: "jsou opravdu úžasné svou průzračností a vyrovnaností" (cit.). Zeptal jsem se Paula, jaký model PRS má osobně nejraději, dlouho neváhal a odpověděl PRS McCarty. Zeptal jsem se, jestli doublecut nebo singlecut - odpověděl doublecut, ale z nějakého důvodu poté zašel do své kanceláře a dal mi PRS Private Stock Paul's Guitar (ten se snímači 408), kytara je samozřejmě velmi krásná...

Později jsem se ptal na dřevo, na což mi kluci, kteří s Paulem pracují, řekli "He's mahagony guy" ))) (zkrátka miluje mahagon). Řekl jsem mu o svých kytarách PRS, o svém výběru a proč, řekl jsem, že nemám rád tremolo a Floyd, Paul to zřejmě pochopil jinak, že nemám rád jeho tremolo, ale já prostě nevyužívám triky s tremolem ve své hře, všechno dělám jen prsty a rukou a nehraju styly s Floydem. Když jsme domluvili, zeptal se sekretářky: "Máme ještě lístky na dnešní show?" - ta odpověděla, že ano, a pozval nás oba na svůj koncert ten samý večer (jaká byla pravděpodobnost, že tam budeme zrovna v tento den?))) a zažertoval: "I hope you won't hate me, i'll play on maccarty with tremolo today" (doufám, že mě nebudeš nenávidět, budu dnes hrát na McCarty s tremolem) )))). Zkrátka Paul neustále vtipkoval, přičemž humor má dosti svérázný. Má takový šílený pohled typu "hej, vy tu počkejte a já jdu vymyslet nový model PRS a zapojení elektroniky". A v kanceláři má ještě jeden skvělý obraz!

Po rozhovoru jsme zašli do kanceláře "Vault" - to je samostatná malá místnost se dřevem Private Stock. Místnost je prostě napěchovaná policemi s unikátním dřevem - co tu všechno není - jednodílné quilt topy, dokonce i kusy těla kompletně z javoru nebo palisandru a dalších neznámých druhů dřeva, ale velmi krásných.

V kanceláři je hlavně Paul Miles - hlavní mistr a manažer PS (vlastně on podepisuje s Paulem Reedem Smithem krky na PS a certifikáty) a Tina - manažerka Private Stock. Oba jsou velmi příjemní v komunikaci, Paul Miles byl samozřejmě neustále v práci, párkrát něco řekl, usmál se a odešel, pak přišel, vzal jiné dřevo - zase odešel... to se stalo několikrát během krátké chvíle, zřejmě si klient vybíral top nebo něco podobného... Ptal jsem se na některé druhy dřeva, vyfotili jsme, co tam vůbec mají. Poté nám dali menu sendvičů, až půjdeme na prohlídku továrny (Factory Tour), abychom měli co jíst a tak dále... bylo to velmi milé a ohleduplné. Později jsme tyto sendviče obědvali spolu s Timem a Adamem, byl to pocit prostoty, přátelství, pocit, když děláte něco dobrého společně. A tady na stole je to, z čeho se vyrábějí ptáčci ^_^

Takže, Tim nás provedl výrobou, která se nacházela v 1. patře. Dříve jsem se zabýval prodejem strojů na obrábění kovů a dřeva, takže vím, co to je a jak vše funguje. Lidé jsou zabraní do své práce, všude je hluk, nicméně je tu jedna charakteristická vlastnost výroby, která okamžitě bije do očí - čistota! Vše je čisté, nevyjdete jako truhlář celý od pilin, zatímco chodíte od jednoho stolu ke druhému, od jednoho stroje ke druhému... podlahy jsou čisté, ano, piliny samozřejmě jsou, ale u pracovního místa, všude jsou dobré odsavače, lidé mají respirátory, zkrátka jsou tam všechny pracovní podmínky. Není divu, že PRS loni získali odpovídající ocenění. Řekl bych, že pro každého kytaráře je pracovat v této továrně sen!         

První místo, kam nás zavedli, byl samozřejmě sklad dřeva, místo, kam se dřevo dováží, někdy dokonce ještě neopracované na protahovačce nebo brusce. Prostě hromada různého dřeva a řeknu vám, že tam byly neznámé druhy dřeva, ani jsem si nezapamatoval názvy, tady třeba tohle 

Jak z toho pak udělají Private Stock, zůstává pro mě dodnes záhadou, je to lehké jako houba, ale velmi krásné! Když se dřevo dováží do továrny z různých koutů světa, transportuje se do samostatných sušicích komor s velmi přísnou kontrolou klimatu - teploty a vlhkosti, kde se skladuje až do dalšího použití. Dodavatelů dřeva je mnoho - jsou to nejrůznější sklady v USA, Evropě a dokonce i v Japonsku, problém je, že brazilského palisandru je čím dál méně a je stále těžší ho v těchto skladech najít, cena roste... zkrátka dřevo je samostatné téma, do továrny přichází již vybrané dřevo, které se dále v podstatě dělí na různé typy - něco jde do sériových kytar, něco do Artist Grade, něco do Wood Library a Private Stock a podle toho se liší cenou. V příštím článku budu vyprávět o výrobě kytar jako celku. Pokračování příště ...