Historie vzniku zesilovače Marshall Billie Joe Armstrong: první značkový aparát za 14 let

Každý, kdo slyší kultovní frázi "Do you have the time to listen to me whine?", okamžitě pozná typický hutný kytarový zvuk Billie Joe Armstronga s palm-mutingem na modifikovaném Marshall. Za posledních 30 let debutové major label album skupiny Green Day s názvem Dookie se stalo nejen kulturním fenoménem, ale i etalonem kytarového tónu.

Referenční rockový zvuk od producenta Roba Cavalla perfektně splynul s mohutnými a hutnými power akordy kytaristy Green Day, čímž zrodil jeden z nejrozpoznatelnějších a nejoblíbenějších tónů v moderní historii.

Proto není divu, že Billie Joe Armstrong a společnost Marshall spojili síly, aby znovuvytvořili tento legendární zvuk v zakázkovém signovaném lampovém zesilovači ruční výroby — 1959BJA Billie Joe Armstrong Artist Signature, který získal barvu ve stylu slavného kytaristova stratocasteru s přezdívkou Blue.

Zarážející je zde něco jiného — proč to trvalo tak dlouho. Po dlouhých letech stagnace a díky novým investicím do prosperující divize domácího audia společnost Marshall jako by prožívala znovuzrození. Stef Carter (ředitel kulturního marketingu) a John Magill (ředitel výzkumu a vývoje zesilovačů) vyprávějí, jak vznikal první značkový kytarový zesilovač značky po dlouhé době.

Toto je první signovaný zesilovač Marshall za 14 let. Proč právě teď?

Carter: Vše začalo, když Billie Joe Armstrong účinkoval v naší reklamní kampani na sluchátka Monitor. Pod těmi příspěvky byla spousta komentářů typu: "To je super, ale kde je ten zesilovač z alba Dookie?" Rozhodli jsme se tuto myšlenku rozvinout.

Řekli jsme si: „Co může být lepší pro restart řady signovaného vybavení, než právě tento aparát?“ O tomto zesilovači se neustále mluví v různých kontextech a samotná skupina ušla cestu od lokální punk-rockové bandy až po světové legendy.

Vzhledem k tak dlouhé pauze od vydání posledního signovaného modelu, museli jste budovat celou infrastrukturu znovu?

Magill: Ano, mnoho odborníků, kteří se dříve věnovali podobným projektům, do té doby firmu opustilo. Vše muselo vzniknout na zelené louce.

Museli jsme pochopit: „Jak se to dělalo dříve?“ a „Jak zorganizovat proces tak, abychom vydali skutečně skvělý produkt, uspokojili všechny zákazníky a udělali to efektivně z hlediska času i úsilí?“ Úkol to nebyl snadný!

Čím proces návrhu začal? Vzali jste jako základ nějaký sériový model nebo klasickou platformu Plexi?

Magill: Začali jsme s obvody a fotografiemi, které nám poslala parta Billie Joe Armstronga — bylo důležité vzít v úvahu každý detail, včetně konkrétních kondenzátorů.

Věděli jsme, že jeden z původních aparátů hudebníka není založen na moderních schématech ručního montáže, ale na staré reedici SLP, sestavené na desce plošných spojů ST1. Museli jsme zjistit, nakolik je to pro zvuk kritické. Proto jsme sestavili prototyp stejnou technologií a porovnali jej.

Poté se objevila třetí varianta s určitými změnami v modifikacích; vyrobili jsme všechny verze a poslali je k posouzení Billie Joeovi.

Kdybychom srovnali vnitřnosti originálu a nového modelu bok po boku, vypadaly by stejně?

Magill: Ne, takový cíl jsme neměli. Bezpochyby jeden z původních zesilovačů Billie Joea vychází právě z desky ST1. Ale co se zvuku týče, tým dal přednost variantě ručního zapojení (handwired), a ne staré desce plošných spojů, což nám jen vyhovuje, protože je to blíže k naší současné výrobě.

Mohli jsme jít jakoukoli cestou, ale volba ve prospěch ruční výroby byla jasná, takže uvnitř náš zesilovač vypadá dokonce úhledněji než ten od samotného Billie Joea! Výsledkem je výrobek nejvyšší kvality britské výroby s tradiční montáží, který plně předává charakter původního zvuku.

Kolik iterací jste museli projít?

Magill: Nejprve byl hrubý prototyp, poté tři různé pracovní varianty, a když jsme vybrali finální verzi, začala příprava sériové výroby. Zvládli jsme to poměrně rychle — vešli jsme se zhruba do tří až čtyř měsíců.

Carter: Vše proběhlo hladce. Hudebníci se pro tuto myšlenku okamžitě nadchli. Nikdo nikdy dříve nevydal oficiální verzi takového aparátu s jejich schválením.

Vybrali jsme tři finalisty, aby se sami rozhodli: sestavit zařízení ručně, nebo vzít jako základ desku jako 2203. Když jsme jim poslali všechny tři vzorky, zapojili se do modelu ruční výroby a okamžitě řekli: "To je ten správný zvuk".

Poslechli si ostatní varianty, vrátili se k prvnímu, srovnali jej s pódiovým rigem v režimu A/B a prohlásili: "Chceme to do svého setupu, zní to lépe".

Pro nás to byl obrovský úspěch, nejen rychle vyvinout projekt, ale i slyšet od jejich týmu, že tento zesilovač možná dokonce překonává hlavní pódiový aparát Billie Joea. To byl skvělý start.

Co lze říci o modifikacích ve srovnání s klasickým schématem?

Magill: Základem se stal klasický model 1959 bez master hlasitosti (Non-Master Volume) — velmi hlasitý a občas těžko kontrolovatelný Marshall. Modifikace jej mění na aparát s master hlasitostí (Master Volume), jak to kytaristé dělali již od 70. let.

Je to krok směrem k řadě 2203: místo dvou kanálů, které lze míchat, se objevuje jeden ovladač gainu a jeden ovladač master hlasitosti.

Kromě toho modifikace přidává více gainu a mění filtraci, díky čemuž je zvuk mohutnější, jasnější a dynamičtější ve srovnání se standardními modely s masterem Marshall.

Jaké ohlasy jste získali od samotného Billie Joea?

Carter: V lednu jsme k němu zesilovač přivezli, abychom natočili video, a bylo to úžasné. Přinesl celou kolekci kytar, včetně jednoho ze svých Les Paul Junior (tuším zakázkový ročník '56) a tu slavnou stratocaster kytaru Blue.

Jeho kytarový technik Hans Buscher aparaturu nastavoval a hrál na ni, a pak se na všechny otočil a zeptal se: "Zní to skvěle. Kdo si chce zahrát na jeho kytary a zesilovače?" Okamžitě jsem se přihlásil: "Já chci!" První, co jsem zahrál, byl riff Green Day, a napadlo mě: "Zní to úplně stejně jako Green Day!"

O chvíli později přišel sám Billie Joe, připojil se, nasadil kytaru a začal hrát When I Come Around. Okamžitě řekl: "To je ten správný zvuk". Byl nadšený a my jsme úkol splnili na sto procent. Je to přesně ten pravý typický tón, zejména v kombinaci s jeho technikou hry na modré kytaře. Je to neuvěřitelné.

Je hezké vidět, jak Marshall vrací své pozice. Jaké jsou pocity z práce na projektu?

Carter: Je to úžasné. Zevnitř známe sílu naší značky a svůj potenciál. Je skvělé realizovat záměry v praxi. Za poslední dva tři roky po vytvoření korporace Marshall Group jsme udělali obrovský skok, a to je teprve začátek.

Magill: Je příjemné dotknout se historických okamžiků hudby, vytvářet to, co přivádí kytaristickou komunitu do varu a umožňuje lidem dotknout se legendy. A modifikovat zesilovače – to je vůbec čistá radost! Máme v úmyslu jít dál.

Co čeká řadu signovaných zesilovačů dále? Budou zjevně novinky?

Carter: Myslím, že prozatím vše.

Magill: Zdá se, že Stef už má pro mě připravený celý seznam úkolů!

Carter: Máme před sebou mnoho zajímavých plánů. Láska ke značce je obrovská, a čím aktivněji podporujeme hudebníky, tím častěji nám říkají: "Hele, mám takovou věc" nebo "A co tenhle zesilovač z mé sbírky?"

Čeká nás spousta vzrušujících věcí. Zbývá mi jen přivést Johna k lehkému infarktu velikostí tohoto seznamu úkolů, a pak světu ukážeme nové šílené výtvory.

Toto je drahý model britské ruční výroby. Plánuje se dostupnější verze?

Carter: Možná… a možná taky ne!

Má tento zesilovač ještě nějaké skryté talenty kromě zvuku Dookie?

Carter: Když jsme točili video s Billie Joeem, ukázali jsme zesilovač Robu Cavallovi. Historicky ten samý modifikovaný Marshall pro album Dookie se nahrával ve studiu Roba, a tento aparát je dodnes u něj.

Uvědomili jsme si úžasnou věc: Rob Cavallo použil tento legendární tón prakticky na každém albu své kariéry. Takže to není jen zvuk Green Day — může to být zvuk My Chemical Romance, Paramore, Goo Goo Dolls nebo Linkin Park. Je to neuvěřitelně univerzální kytarový zesilovač sám o sobě.