„Zakkie, díky ti za všechno“: příběh jedinečného přátelství Zakk Wyldea a Ozzyho Osbourna

V historii rocku bylo mnoho velkých kytaristů, kteří hráli po boku charismatických frontmanů, ale pouto mezi Zakk Wylde a Ozzym Osbournem sahá daleko za hranice běžné spolupráce. Ano, Ozzy měl vždy legendární kytaristy — Tonyho Iommiho, Randyho Rhoadse, Jakea E. Leeho, Brada Gillise, Guse G. — ale právě Wylde se stal součástí rodiny.

Když v roce 1987 poprvé vstoupil do Ozzyho světa, Zakk Wylde téměř okamžitě dokázal: tohle není jen práce. „Bylo to mnohem hlubší než hraní v kapele,“ vzpomíná.

Byla to právě jeho kytara, která z velké části formovala zvuk alb No Rest for the Wicked, No More Tears a Ozzmosis. Wylde nikdy neskrýval, že jeho hudebním základem je Black Sabbath. „Lord Iommi je vždy v mé DNA,“ říká.

Wylde, který vyrůstal v New Jersey, byl stejně jako mnoho hudebníků jeho generace inspirován Ozzyho érou s Randym Rhoadsem a Jakem E. Leem. Když Lee kapelu opustil, Wylde zaujal jedno z nejžádanějších míst ve světě rocku.

„Ozzy byl neuvěřitelný člověk,“ říká. „Měl jsem otce, veterána druhé světové války, a byl tu Oz – jako starší bratr. Věkový rozdíl byl velký, ale vždy tu byl, když jsem potřeboval radu.“

Jejich vztah sahal za hranice pódia. „Ano, bavili jsme se, pili, ale když šlo o život – byl to ten, na koho ses mohl obrátit.“

Hudebně šlo vše lehce a přirozeně. „Pokud se hudba mění v kalkul, nic z toho nebude. S Ozzym šlo vše instinktivně.“

Během 90. let a začátku 2000. let Wylde odcházel a vracel se, definitivně se k Ozzymu připojil v roce 2017 na turné No More Tours II. Byl u toho i při uvedení Ozzyho do Rock’n’rollové síně slávy v roce 2024 a na závěrečném koncertě 5. července 2025 v Birminghamu.

„Bylo to jako obvykle,“ říká Wylde, „hlavní bylo ujistit se, že je Ozzy v pořádku.“ Právě tehdy ho viděl naposledy na pódiu.

V zákulisí Wylde záměrně dopřál Ozzymu prostor. „Jsem prostě vděčný. Všechno ostatní by bylo sobecké.“

Koncert se stal velkolepou charitativní akcí. „Pomohl lidem, nevydělával peníze. Jaký život. Jaký člověk.“

Jejich pouto bylo rodinné v každém smyslu. Ozzy se stal kmotrem Wyldeova nejstaršího syna. „Kdyby Sharon zavolala a požádala mě, abych pohlídal dům – udělal bych to bez otázek.“

Jejich přátelství vzniklo okamžitě. „Lvi se přitahují ke lvům,“ usmívá se Wylde. „Ozzy byl prostý, vřelý a opravdový.“

Často se dělil o životní lekce – někdy dost svérázně. „Dokázal mě píchnout prstem a říct: ‚Život je složitý!‘ A pak mě poslat udělat sendvič.“

Na otázku, proč si Ozzy po takových legendách vybral právě jeho, Wylde žertuje: „Kvůli mým šunkovým sendvičům!“ Pak ale dodává: hlavní je chemie a lehkost.

Práce na No Rest for the Wicked byla živá a syrová. Jejich první společnou písní byla Miracle Man. „Všechno, co Ozzy zazpíval jako první, většinou zůstalo.“

No More Tears mnoho fanoušků řadí k raným mistrovským dílům. Wylde to považuje za přirozený vývoj. „Nemůžeš zvednout 500 kg hned – jdeš k tomu krok za krokem.“

V jeho hře se objevily country a jižanské prvky, zejména patrné v I Don’t Want to Change the World a Mama, I’m Coming Home.

I když spolu zrovna nepracovali, pouto se nepřerušilo. „Ozzy říkal: ‚Zakk vyletěl z hnízda.‘ A měl pravdu.“

Poslední koncert Wyldemu navždy utkvěl v paměti. „Byl to chaos. Nejdůležitější show – a všechno se dělo za pochodu.“

Poslední zpráva od Ozzyho zněla prostě a upřímně:
„Zakkie, odpusť, byl tam totální chaos. Neviděl jsem tě. Díky ti za všechno.“

„Prostě jsme si řekli: ‚Miluju tě, brácho,‘“ říká Wylde. „A to bylo všechno.“

Při úvahách o životě bez Ozzyho je Zakk Wylde jistý: „Hudba mi dala smysl. Ozzy mi dal směr. To se mnou zůstane navždy.“