Jak vznikl EVH 5150 III — zesilovač, který přežil svého tvůrce a stal se standardem metalu

„Prostě to vytočil na maximum a odešel“:

Od legendární intuice Eddieho Van Halena až po nelítostné zátěžové testy — příběh zrodu EVH 5150 III z první ruky
Wolfgang Van Halen a Matt Bruck (EVH Gear) — o složité cestě k vytvoření moderní lampové ikony a možná nejlepšího metalového zesilovače naší doby

Když v roce 2007 přišel na trh EVH 5150 III, bylo Wolfgangovi Van Halenovi pouhých 16 let. Od té doby se zesilovač, který proslavil jméno jeho otce — Edwarda Van Halena, stal jedním z nejznámějších a nejvyhledávanějších kytarových zesilovačů na světě.

Dnes není 5150 jen modelem, ale fakticky standardem zvuku tvrdé hudby.
Jak přiznává Wolfgang v rozhovoru pro Guitar World:

„Mám pocit, že není možné hrát v metalové kapele a nemít 5150 — nebo alespoň jeho kopii.“

S tím plně souhlasí Matt Bruck, člověk, který stál u zrodu vývoje zesilovače společně s Eddiem:

„Je to jedna z nejúspěšnějších značek zesilovačů v historii. Odkaz pokračuje. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, že jsme mohli s Edem tolik let pracovat. Chovám obrovskou úctu k tomu, čím se tento zesilovač stal, a přitom mě jeho úspěch vůbec nepřekvapuje.“

Pro samotného Wolfganga není 5150 III jen rodinnou značkou, ale živou součástí hudební historie:

„Je v tom zvláštní hrdost. Tyto zesilovače používám bez váhání na pódiu i ve studiu. Je to dítko mého otce a Matta. Jsem jen šťastný, že vidím, jak se to všechno stalo skutečností.“

Jak se vlastně tento zesilovač vyráběl?

Matt Bruck:
Proces byl dlouhý a nelehký. Nedodělávali jsme stávající schéma — zesilovač se navrhoval od nuly. Bylo nutné vytvořit naprosto novou platformu, na které by se pak dalo stavět vše ostatní.

To znamenalo vývoj nového šasi a transformátorů. Povedly se neuvěřitelně odolné — doslova „jako tank“. Vědomě jsme počítali s rezervou ve výkonu a spolehlivosti. Pokud chcete vytvořit skutečně vynikající zesilovač, jinak to nejde.

Wolfgang Van Halen:
Dobře si pamatuji, jak ho otec testoval ve studiu. Zespodu, z jiné části domu, byl slyšet lehký feedback. Čím blíže jste ke studiu stoupali, tím hlasitější byl.

Otevřete dveře první místnosti — hlasitější. Otevřete dveře přímo do studia — a tam stojí kytara, všechny knoflíky vytočené na doraz, zesilovač přechází do nekonečné zpětné vazby.

Nechal to všechno běžet celý týden. Jen aby ověřil, jestli nevybuchne.
[Smích] Myslím, že to byl ten nejdrsnější test, jakým může zesilovač vůbec projít.

Matt Bruck:
Dokonce jsem si zapisoval všechny technické detaily, abych nezapomněl, ale příběh, který teď vyprávěl Wolf, je stoprocentní pravda. Vývoj trval téměř dva roky a závěrečné fázi jsme mezi sebou říkali „crash testování“.

„Crash test“ — to je termín, který vymyslel Eddie?

Matt Bruck:
Fakticky ano. Pro něj to znamenalo pokus zničit vybavení.
[Smích]
Myšlenka byla prostá: pokud to zesilovač vydrží, znamená to, že se mu na pódiu a na turné určitě nic nestane.

Vytočil všechno na maximum, přitiskl hlavu ke kabinetu a vytvořil nekonečnou smyčku feedbacku. Byl jsem si jistý, že dům začne hořet.

A jak na to reagoval sám Eddie?

Matt Bruck:
Říkal jsem mu: „Přehřeje se. Vybuchne. Způsobíme požár.“
A on klidně odpovídal: „Neboj se. Uvidíme, jak dlouho vydrží.“

Po pěti dnech řekl: „Dobrá, test splněn.“

To skvěle ukazuje, jak nestandardním géniem Ed byl. Myslel úplně jinak než všichni ostatní.

Wolfgang Van Halen:
Bylo to podobné jako testování gamepadů, kde robot mačká tlačítko několik milionůkrát, dokud se nerozbije. Jen ve verzi pro lampový zesilovač.
[Smích]