Tajemství legendárních ‘Burst’: proč není každý Gibson Les Paul Standard 1960 stejně skvělý

„Mezi ‘Burst’ jsou skutečně výjimečné kusy, jsou průměrné, a pak jsou ty, které neoslní“ – tato myšlenka skvěle vystihuje realitu kolem kultovních kytar Gibson z konce 50. a začátku 60. let.

Před námi je vzácný nástroj – Gibson Les Paul Standard 1960, takzvaný Double-O. Dnes jsou takové kytary považovány za skutečné svatyně pro sběratele, ale nebylo tomu tak vždy. Ve své době muzikanti prostě nechápali, v čem tkví jejich jedinečnost.

Co je Double-O a proč je to téměř rok 1959

Kdy ’59 Les Paul není tak docela ’59? Odpověď je prostá: když jde o Double-O.

Obvykle se kytary z roku 1960 spojují s výrazným třešňovým sunburst lakem, reflexními knoflíky potenciometrů a tenčími krky. Nicméně na začátku roku 1960 tyto rysy ještě nebyly standardem.

Společnost Gibson nadále používala polotovary z roku 1959 – krky, těla a dokonce i snímače. Právě tyto nástroje získaly název Double-O, protože první dvě číslice jejich sériového čísla jsou nuly.

V podstatě jsou prakticky nerozeznatelné od modelů z roku 1959, a to jak pocitově, zvukově, tak i vzhledem.

Proč byl sunburst kdysi nedoceněný

Dnes je těžké tomu uvěřit, ale ve své době nebyly sunburst kytary příliš populární. Byly považovány za drahé a docela těžké.

Kromě toho červený pigment použitý v laku (anilinové barvivo) rychle na slunci bledl. Mnoho nástrojů vystavených ve výlohách obchodů doslova „opalovalo“ a ztrácelo sytost barvy.

Pravděpodobně mnozí kytaristé prostě nechápali potenciál těchto nástrojů – dokud se Keith Richards neobjevil s takovou kytarou v show The Ed Sullivan Show. Poté takoví muzikanti jako Mike Bloomfield a Eric Clapton, udělali z Les Paul skutečně populární model.

Později, když se objevila odolnější barviva, Gibson přestal používat anilinový pigment a nové varianty sunburst získaly přezdívku „tomato soup“ kvůli své syté barvě.

Konkrétní nástroj: charakter a vlastnosti

Tento exemplář Gibson Les Paul Standard 1960 byl v kolekci přibližně sedm let. Jeho barva v mnoha ohledech připomíná rok 1959 – zachovalo se značné množství původního anilinového barviva.

Hmotnost kytary je 9 liber a 9 uncí (přibližně 4,3 kg). Navzdory tomu je nástroj dobře vyvážený a nezatěžuje příliš ramena.

Na zadní straně těla jsou patrné stopy používání – takzvané „spaghetti marks“, a také drobné oděrky v oblasti horního rohu vedle přepínače.

Snímače jsou skvěle sladěné: krkový vykazuje odpor 8.23k, kobylkový 8.32k. Oba mají dvojité černé cívky a jejich kryty nebyly nikdy sundány.

Zvuk lze charakterizovat jako dostatečně agresivní, ale stačí trochu ubrat hlasitost (na 8–9) a stává se čistým a jemným.

Originalita a stav

Knoflíky ladicích mechanik byly vyměněny za kousky od Uncle Lou’s, protože ty původní časem ztrouchnivěly – to je typický problém takových nástrojů.

Jinak je kytara zcela originální, včetně pražců, které jsou ve skvělém stavu. Na první pohled by se mohlo zdát, že nástroj prošel přepražcováním, ale ve skutečnosti je vše původní.

Různá šedesátá léta: ne všechna jsou stejná

Double-O kytary jsou skutečně unikátní, i když mnozí, když uslyší „1960“, mají tendenci čekat to nejhorší.

Zkušenost však ukazuje, že nástroje se od sebe velmi liší. Rané modely mají často dost silné a pohodlné krky, zatímco u pozdních verzí z roku 1960 se setkáváme s extrémně tenkými profily.

Tyto změny probíhaly postupně, nikoliv naráz.

Někteří se domnívají, že tloušťka krku ovlivňuje zvuk, ale v praxi hodně záleží na konkrétním kusu dřeva. Byly případy, kdy tenké krky zněly bohatěji než masivnější verze z roku 1959.

Hlavní je charakteristika a kvalita dřeva.

Realita o ‘Burst’: pravda bez mýtů

Lze s jistotou říci: mezi ‘Burst’ jsou skutečně vynikající nástroje, jsou průměrné, a jsou i méně povedené.

Tento konkrétní kus se nachází nad průměrem, i když není absolutním lídrem mezi všemi, které jsem měl v rukou.

Jeho hmotnost lze nazvat jediným kompromisem – skvěle se hodí pro studiovou práci nebo hraní vsedě, ale při dlouhých vystoupeních vestoje může být poněkud těžší.

Sběratelský trh a hledání vzácných exemplářů

Zatímco trh sběratelů se soustředil na modely z roku 1959, kytary z roku 1960 dlouho zůstávaly ve stínu.

To umožnilo jejich skupování, včetně vzácných Double-O exemplářů. Často byly jednoduše klasifikovány jako ’59 nebo ’60, aniž by se šlo do detailů.

Zvláštní zájem vyvolávaly rané verze, které si zachovaly vlastnosti z roku 1959, až do objevení sériových čísel s prefixem 02.

Hmotnost, variabilita a filozofie výroby

Hmotnost kytar série ‘Burst se může značně lišit. To opět potvrzuje, že Gibson vyráběl nástroje za použití materiálů, které byly v danou chvíli dostupné.

Každý nástroj je unikátní kombinací dřeva, konstrukce a doby, ve které byl vytvořen.