Jak vyhozené album Jimiho Hendrixe změnilo dějiny blues-rocku: cesta Stevieho Ray Vaughana od teenagera s kytarou k legendě

Příběh vzestupu Stevie Ray Vaughan nezačal drahými sbírkami desek ani radami zkušených mentorů. Osudové setkání s hudbou Jimi Hendrix se odehrálo naprostou náhodou – díky desce nalezené v odpadcích.

V rozhovoru pro časopis Guitar Player v roce 1989 Stevie Ray Vaughan vzpomínal, že jednoho dne jeho bratr, Jimmie Vaughan, přišel domů po vystoupení v Dallasu s albem Jimi Hendrix, které objevil za jedním z místních bluesových klubů.

„Poprvé jsem uslyšel jméno Jimiho Hendrixe díky svému bratrovi. Přinesl domů jeho desku. Myslím, že to bylo zhruba v roce 1967. Jimmie ji našel v popelnici. Znal jméno hudebníka, protože předtím viděl malou zmínku o Jimi Hendrix v nějakém časopise a pochopil, že tenhle chlapík dělá pořádný rozruch.“

Když desku položili na přehrávač, dojem byl okamžitý.

„Pustil nahrávku a jedinou možnou reakcí bylo říct: 'Jo!' — smál se Stevie. — Prostě mě to dostalo.“

Pro mladého hudebníka byl tento nález skutečným zjevením.

Jak teenager studoval hudbu Hendrixe celé hodiny

V té době Stevie Ray Vaughan byl ještě velmi mladý – bylo mu sotva patnáct let. Jako mnoho kytaristů jeho generace se neučil na nástroj z učebnic ani z video lekcí. Jeho metodou bylo nekonečné poslouchání oblíbených nahrávek, dokud každá fráze, každý techniký prvek a každá intonace nebyly jasné.

Hudba Jimi Hendrix se pro něj stala osobní školou hry na kytaru.

„Pamatuji si, jak jsem měl malý stereo přehrávač Airline s kartonovými externími reproduktory. Zapojoval jsem ho přes systém Shure PA, který jsem měl v ložnici.

Před některými svými prvními koncerty jsem si dokonce půjčil čtyři samostatné reverby a nainstaloval všechno to vybavení u sebe v pokoji. Samozřejmě, rodiče byli v té době v práci. Vešel jsem dovnitř, vytočil hlasitost na maximum, nastrojil se tak cool, jak jsem mohl, a snažil se naučit jeho party.“

Bylo to učení bez učitelů a bez nápověd – jen vytrvalost, nekonečné opakování a touha proniknout do každého detailu hudby znějící z elektrické kytary.

Pro Vaughana nebyl Hendrix jen virtuoz, ale pokračovatel bluesové tradice

Vliv Jimi Hendrix na Stevie Ray Vaughan však nebyl omezen technikou hry.

Pro Vaughana byl Hendrix důkazem, že blues je schopno překračovat obvyklé rámce a neustále se vyvíjet.

Později, když se Stevie Ray Vaughan sám stal světoznámým hudebníkem, často vystupoval proti názoru, že hudbu Jimi Hendrix by jiní umělci neměli hrát.

Podle Vaughana nebyl Hendrix nikdy odtržen od bluesových kořenů. Naopak, představoval jedno z nejodvážnějších pokračování této tradice.

„Někteří lidé nevnímají Jimiho Hendrixe jako bluesového hudebníka. Ale já slyším blues doslova v každém jeho přístupu k hudbě. Ano, nebál se dělat věci po svém a vydávat se novou cestou, ale kořeny starého bluesového stylu jsou v jeho hře velmi zřetelně slyšet.“

Proč se Vaughan nebál hrát skladby Hendrixe

Toto pochopení hudby se přímo odráželo v tvorbě samotného Stevie Ray Vaughan.

Skladby Jimi Hendrix pro něj nebyly ničím nedotknutelným. Pravidelně je zařazoval do svých koncertních programů a nikdy to nepovažoval za kontroverzní rozhodnutí.

Během rozhovoru v londýnské limuzíně v roce 1988 řekl:

„Nějak existuje názor, že hrát hudbu Jimiho Hendrixe je téměř svatokrádež. Ale myslím, že on sám by to nazval naprostým nesmyslem.

Možná se pletu, ale vždycky se mi zdálo, že chtěl, aby jeho hudba žila dál a byla dostupná všem stejně svobodně jako hudba jakéhokoli jiného interpreta.“

Dále Vaughan vysvětlil svůj vztah k hudebním vlivům:

„Hendrix se nikdy nebál brát inspiraci od jiných hudebníků a vplétat ji do vlastní tvorby. Někteří tomu říkají kopírování. Ale pokud přidáte něco svého, pokud hudba projde vaší osobností a vyjde ven v nové podobě, získá zcela jiný charakter.“

Vlastní cesta Stevieho Ray Vaughana

Přesně tak postupoval během celé své kariéry Stevie Ray Vaughan.

Vzdával hold Jimi Hendrix, ale zároveň vytvářel vlastní rozpoznatelný styl, který z něj udělal jednu z nejvýznamnějších postav blues-rocku.

Jeho mistrovství imponovalo hudebníkům jako David Bowie a Eric Johnson, a legendární Jeff Beck oceňoval Vaughanův talent natolik, že ho přirovnával ke svému starému příteli – Jimi Hendrix.

Poslední koncert a symbolické završení příběhu

Spojení mezi Stevie Ray Vaughan a Jimi Hendrix zůstalo až do úplného konce.

Hendrixova hudba zůstala důležitou součástí Vaughanova koncertního repertoáru po celou dobu jeho kariéry.

Zvláště symbolické je, že poslední živé vystoupení Stevie Ray Vaughan zakončil skladbou „Voodoo Child (Slight Return)“.

Tento okamžik se stal svým způsobem uzavřením kruhu: deska, kdysi nalezená v popelnici za klubem v Dallasu, inspirovala teenagera, aby vzal do ruky kytaru, a nakonec pomohla světu získat jednoho z největších bluesových hudebníků své generace.