„Co jsem to udělal?!“ – Joe Perry o své legendární Gibson Les Paul Junior, která přežila vše

„Když kytara vyletěla nahoru, pomyslel jsem si: ‚Sakra, to vypadá neuvěřitelně!‘ A když začala padat – v hlavě mi běželo jen: ‚Co jsem to udělal?!‘“ – Joe Perry o své legendární Gibson Les Paul Junior, která přežila vše

Kytarista Aerosmith vyprávěl příběh kultovní Gibson Les Paul Junior z 50. let s unikátní perleťovou intarzií, a podělil se o své myšlenky na svou „ideální“ kytaru. 

Pokud jste alespoň jednou viděli Joe Perryho na pódiu s jeho sólovým projektem, The Hollywood Vampires nebo samozřejmě s Aerosmith, pak jste si jistě všimli jeho slavné černé Gibson Les Paul Junior s efektní perleťovou intarzií, kterou nelze zaměnit s žádnou jinou kytarou.

Zajímavé je, že v takové podobě nástroj nikdy neopustil továrnu Gibson v 50. letech. Navíc, když Perry tuto kytaru koncem 70. let koupil, vypadala také úplně jinak. A sám hudebník vůbec neplánoval z ní udělat tak neobvyklý nástroj. Vše se změnilo po jednom rokenrolovém incidentu na koncertě Aerosmith, kdy kytara utrpěla velmi vážné poškození a Steven Tyler málem poslal její trosky přímo do davu fanoušků.

Právě po tom začal druhý život kultovní Junior — příběh, na který Joe Perry dodnes vzpomíná.

Jak vznikla slavná černá Gibson Les Paul Junior?

„Pokud si vzpomínám, je to model přibližně z roku 1956,“ vypráví Joe Perry.
„Původně to byla klasická verze s třešňovým lakem. Žádný sunburst – prostě sytý cherry finish. Má jeden snímač P-90. V polovině 70. let jsem měl hned dvě takové kytary – přibližně stejné používali Johnny Thunders a Leslie West. Jsou to prostě úžasné nástroje. Jen ovladač hlasitosti, tónová clona a jeden P-90 – ale ten zvuk doslova křičí. Měl jsem velké štěstí, že jsem sehnal rovnou dvě.“

Ten samý koncert, po kterém se vše změnilo

Ano, jedna z těchto kytar byla poškozena přímo během vystoupení.

„Hráli jsme na festivalu a na konci písně jsem vyhodil kytaru do vzduchu. Tehdy ještě neexistovaly bezdrátové systémy, takže nástroj byl připojen běžným kabelem. Kytara vyletěla, napnula kabel a pak se zřítila dolů přímo na krk – a hlava krku se prostě ulomila.“

Hudebník na tento okamžik vzpomíná s úsměvem:

„Když letěla nahoru, myslel jsem si: ‚Nemůžu uvěřit, jak skvěle to vypadá.‘ Ale když začala padat, v hlavě mi běželo: ‚Bože, co jsem to provedl?!‘“

Ale skutečný chaos začal až po pádu.

„Když se kytara rozbila, Steven Tyler ji popadl a chtěl trosky hodit do publika. Doslova jsem s ním musel o nástroj bojovat! Já jsem totiž věděl, že se dá opravit.“

Perleťová intarzie a nový život nástroje

Po koncertě se Perry rozhodl kytaru nejen opravit, ale zcela přehodnotit její vzhled.

„Na dvoře domu, kde jsem tehdy bydlel, stály mramorové chrliče. Udělal jsem pár snímků na Polaroid a poslal fotky do Gruhn Guitars v Nashvillu, abych zjistil, jestli lze tyto obrázky použít při zdobení kytary.“

Tak vznikla slavná intarzie.

„Mnozí si myslí, že je to jen nálepka, ale ve skutečnosti je vše ručně vyrobeno z pravé perleti. A co je nejdůležitější – kytara stále zní skvěle. Beru ji jak do studia, tak na turné.“

Perry si přitom ponechal i druhou Les Paul Junior.

„Její ‚sestra‘ je stále u mě. Vše je tam originální, kromě ladicích mechanik Grover s chromovanou úpravou. V 50. a 60. letech je skoro každý dával na své Gibson, protože ty původní časem začaly degradovat.“

O ‚hlavní kytaře celého života‘

I přes obrovskou sbírku nástrojů má Perry stále svého favorita.

„Moje Burned Strat – ten ‚opálený‘ Stratocaster – prakticky pokrývá všechny mé potřeby.“

Hudebník věří, že vintage nástroje potřebují čas, aby se plně projevily.

„Kytary potřebují čas, aby se ‚usadily‘, protože původně byly stavěny na silnější struny. To platí pro Stratocaster i Les Paul. Vsadím se, že v 50. letech byly nové Telecastery vybaveny strunami flatwound.“

S úsměvem dodává:

„Pravděpodobně Joe Bonamassa ví o tom víc než já.“

Proč tenké struny a Vega-Trem vše změnily

Podle Perryho mu přechod na tenčí struny a použití systému Vega-Trem pomohly jeho legendárnímu Stratocasteru projevit se v novém světle.

„Čím tenčí struny – tím těžší je dosáhnout stabilního chodu tremola. Jakýkoli nástroj Strat-style s takovou kobylkou potřebuje čas, aby se vše vyvážilo. Možná právě v tom je kus magie.“

Právě proto hudebník této kytaře na pódiu tak důvěřuje.

„Vím, že bude držet ladění. Samozřejmě, nikdo není imunní vůči prasklé struně, a pokud se to stane u plovoucí kobylky – začne být všechno hodně veselé,“ směje se Perry.

„Hlavní je sloužit písni“

Pro Joe Perryho jsou technika a vybavení vždy druhořadé oproti samotné hudbě.

„Vždy mě vede píseň.“

Přitom má několik železných pravidel pro živá vystoupení.

„Když hraješ koncert – vždy následuj zpěváka. Pokud se píseň začne hroutit kvůli něčí chybě, prostě se drž hlasu. Pak si toho publikum všimne mnohem méně.“

A dodává:

„Trocha chaosu na pódiu někdy přidává na šarmu. Aspoň to dokazuje, že nehrajeme na playback.“

O hledání ideálního zvuku

Perry je přesvědčen, že „nesprávné“ zvuky neexistují.

„Může existovat nevhodný zvuk pro konkrétní píseň – ale ne nesprávný zvuk obecně. Stačí jen hledat dál.“

Právě proto má ve svém arzenálu nástroje koupené doslova za pár drobných.

„Mám kytary, za které jsem dal sto dolarů, a právě ty znějí na některých našich nejslavnějších nahrávkách. Prostě v tu chvíli dokonale sedly k hudbě.“

Proč Joe Perry stále čte Guitar World

I přes desítky let kariéry legendární kytarista stále pozorně sleduje nové vybavení.

„Neustále čtu kytarové časopisy. Dostávám Guitar World, prohlížím si poslední stránky s novými pedály, reproduktory a dalším vybavením. Baví mě experimentovat.“

Perry přitom přiznává, že si nevede žádné digitální katalogy nebo archivy.

„Nejsem natolik organizovaný, abych vše ukládal do počítače. Ale vždy si pamatuji, kde najít určitý zvuk nebo pocit. Nakonec se vše scvrkává na jedno – funguje to pro tu píseň?“