Phil Manzanera o své Roxy Music Firebird, Telecasteru z roku 1951 z „Love Is the Drug“ a dalších klíčových kytarách

„Dostal kytaru k 16. narozeninám a vůbec ji nechtěl. Podíval se na ni a řekl: ‚Díky, beru!‘“

Kytarista Roxy Music Phil Manzanera není pouze jednou z nejznámějších postav art rocku, ale i hudebníkem s působivou sólovou kariérou trvající přes 50 let. Mimo hlavní práci s Roxy Music vydal deset sólových alb, z nichž každé demonstruje jeho nesmírně široký hudební obzor. Nedávný box set 50 Years of Music (11 CD) znovu potvrzuje, že Manzanera nikdy nenásledoval šablony. Jeho inovativní, vpřed hledící kytarový styl se stal spojující nití celé diskografie.

Časopis Guitar Player navštívil Manzanerovo studio v západním Londýně, aby probral kytary, které formovaly zvuk jeho sólových děl i nahrávek s Roxy Music. Jak se ukázalo, každá z nich má bohatou historii a bezchybnou pověst.

„V podstatě jsem používal stále stejné kytary na všech svých sólových albech,“ vypráví Phil. – „Počínaje Diamond Head (1975), byly to moje červená Firebird VII, Telecaster a Gibson Les Paul. A ve skladbě Lagrima jsem použil klasickou španělskou kytaru.“

Co se týče zesílení, Manzanera vzpomíná na kombinaci Hiwatt s reproboxem WEM, kterou používal i v Roxy Music, rotační reproduktor Yamaha a Fender Twin. Zesilovač Hiwatt byl modifikován: vzadu přibyl přepínač na 30 wattů, který usnadňoval vybuzení. Efekty zajišťoval pedalboard Pete Cornish se zabudovaným fuzzem a distortionem, a také magnetofon Revox, který Phil aktivně využíval spolu s Brianem Enem – jak při sólové práci, tak u Roxy.

Od roku 2000 začal Manzanera experimentovat se zesilovači Roland pro syntezátorové kytary a použil pár VGA-7 během reunion turné Roxy Music v roce 2001. A k finálnímu turné skupiny v roce 2022 se jeho aparát zcela změnil: za scénou velký reprobox, na scéně kompaktní Fender Pro Junior a nový pedalboard od australského mistra Daniela Steinhardta.

Po dokončení rozhovoru o zesilovačích ukázal Phil pět svých nejvýznamnějších kytar.

1965 Gibson Firebird VII

„Je to reverzní tělo v barvě Cardinal Red,“ vysvětluje Manzanera. – „Pozlacený hardware, hmatník z ebenového dřeva s blokovými intarziemi a obrácená hlavice s ladicími mechanikami na zadní straně.“

Ačkoliv je dnes jednou z jeho nejoblíbenějších kytar, ve své době nebyl tento model považován za příliš pohodlný.
„Tyto kytary nebyly příliš populární – jsou velké a trochu neohrabané ve srovnání se Stratocaster nebo Telecaster,“ podotýká.

Nicméně právě tato kytara se pro něj stala osudovou koupí.

„V roce 1973 jsem viděl inzerát v časopise Melody Maker: ‚Prodám červenou kytaru Gibson‘. Protože jsem měl v dětství červenou Höfnerku, rozhodl jsem se podívat. O Firebird jsem tehdy nevěděl vůbec nic.“

Manzanera přijel do luxusního domu v Regent's Parku a našel tam amerického studenta.
„Dostal tuto Firebird k 16. narozeninám a vůbec ji nepotřeboval. Podíval jsem se a hned řekl: ‚Díky, beru!‘“

Kytara ho stála 120 liber.
„Zněla naprosto úžasně, zejména na analogovém pásu. V tu chvíli jsem potřeboval jasný, rozpoznatelný nástroj. Předtím jsem hrál na bílý Stratocaster, ale potřeboval jsem ‚podpisovou‘ kytaru – a Firebird jí byla. Dokonce se objevila na vnitřním obalu druhého alba Roxy Music.“

1965 Gibson Non-Reverse Firebird

Tato kytara je úzce spjata s albem 801 Live – nahrávkou experimentálního projektu 801, založeného Manzanerou v roce 1976 během pauzy v činnosti Roxy Music.

„Našel jsem ji v bazaru v Shepherd’s Bush přibližně za 180 liber,“ vzpomíná Phil. – „Je modifikovaná: tři humbuckery a sada minipřepínačů, které dávají různé kombinace snímačů. Říká se, že dříve na ní bylo Bigsby nebo jiné tremolo.“

Zvuk kytary se stal součástí unikátního soundu skupiny: signál se dělil – jedna část šla do Manzanerových zesilovačů, druhá do syntezátoru EMS VCS3 Briana Ena.

„Tato kytara zní na celém 801 Live. Odehráli jsme jen tři koncerty a nahrávka v Queen Elizabeth Hall se stala albem. Právě kombinace této Firebird, zesilovačů Hiwatt, rotačního reproduktoru Yamaha a pedalboardu Pete Cornish vytvořila ten zvuk.“

1951 Fender Telecaster (modifikovaný)

„Koupil jsem ho podle inzerátu v Melody Maker v roce 1974. Do roku 1975 v něm byly původní snímače.“

Na radu kytaristů skupiny 10cc – Erica Stewarta a Lola Cremea – se Manzanera rozhodl pro vážnou úpravu u slavného mistra Teda Lee, známého jako Ted the Sprayer.

„Tehdy jsme vůbec nemysleli na sběratelskou hodnotu. Odstranil lak, přelakoval, vyměnil pražce za Gibsonovské a nainstaloval humbucker. Dnes by původní Telecaster z roku 1951 stál šestimístnou částku.“

Ale pro Phila bylo důležité něco jiného:
„Je neuvěřitelně pohodlný a zní magicky. Ano, už to není klasický telecaster sound, ale používal jsem ho všude. Zní v ‚Love Is the Drug‘ a téměř na všech albech.“

2000 Gibson Custom Shop Les Paul Custom

Černý Les Paul z roku 1957 byl dlouho Manzanerovým pódiovým symbolem, ale nástroj byl zapůjčen a nakonec vrácen majiteli.

V roce 2000 Gibson Custom Shop v Hamburku vyrobil náhradu s osobními detaily.
„Přidal jsem malé logo a pickguard mi daroval Chris Spedding. Kytara skvěle drží sustain – s echem je prostě drtivá.“

2022 Gibson ES-335

„To je moje nejnovější kytara, koupená pro rozlučkové turné Roxy Music v roce 2022. Úplně na začátku, ještě v roce 1972, jsem hrál na ES-335 s Bigsby – fungovala skvěle pro feedback.“

Podle Manzanery je kytara příliš „jazzová“ pro většinu materiálu Roxy, ale perfektně se hodila pro píseň If There Is Something:
„V rozšířené střední části sóla zní prostě skvěle. Kvůli tomu jsem si ji pořídil.“