Jak Metallica opustila elektronkové zesilovače: příběh, který začal… v Antarktidě

„Museli jsme urychleně najít řešení pro koncert v Antarktidě, kde nebylo možné použít reproboxy“ – tak začala cesta největší metalové kapely světa k úplnému odklonu od klasických kytarových zesilovačů.

Metallica se oficiálně rozloučila s „opravdovými“ elektronkovými zesilovači po nečekaném prozření na jižním pólu. Kytarový technik Jamese Hetfielda, Chad Zaemisch, vypráví, proč od toho momentu bylo pro kapelu vše „už jen Fractal“.

Kromě dlouhých vlasů a kožených bund je jen málo věcí tak pevně spjato s image heavy metalu jako stěna Marshall stacků. Kiss, Judas Priest, Metallica – desítky dalších kapel je v průběhu let používaly nejen kvůli zvuku, ale i jako symbol žánru.

Hlasité, rozžhavené a doslova těžké – Marshall-stacky se staly fyzickým ztělesněním metalové estetiky. Nebyl to jen zesilovač, bylo to prohlášení.

Dnes, kdy je heavy metalu více než půl století, však digitální modelovací systémy stále častěji odsouvají klasické kabinety a half-stacky do role objemných relikvií minulosti. Ano, mávat zesilovačem není tak efektní jako kytarou, ale ještě před 25 lety vyvolávalo vystoupení profesionálního muzikanta na pódiu bez „opravdového“ aparátu přinejmenším pochybnosti.

Internetová fóra té doby přesvědčovala začínající kytaristy: pokud máš na kombu ovladač gainu s popiskem „Insane“ a ne „11“, nikdo tě nebere vážně. Nicméně tak, jako se počítače přesunuly ze samostatných místností do našich kapes, firmy jako Fractal Audio Systems přenesly modelování zesilovačů z ložnic přímo na světová pódia.

Vezměme si Metallicu. Kapela, která kdysi zpívala o tom, jak řev Marshallů proniká ušima a drtí vše kolem na albu Kill ’Em All, již v roce 2013 kompletně přešla na Fractal Audio Axe-Fx. Dnes jejich elektronkové zesilovače zůstávají na základně a život na turné se citelně zjednodušil. V tomto materiálu Chad Zaemisch vypráví o důvodech přechodu, prvních potížích a o tom, proč už není cesty zpět.

Proč se modelovací procesory vůbec objevily v setupu Metalliky?

Doslova nás postavili před hotovou věc: musíme odehrát koncert v Antarktidě, kde nelze použít akustické systémy. Žádný hluk. Z ekologických důvodů pořadatelé nechtěli způsobit zvukové znečištění. Naštěstí pomoc přišla okamžitě.

Matt Picone z Fractal přijel a pomohl nám vytvořit všechny klíčové zvuky. Ano, zpočátku jsme měli my i muzikanti strmou křivku učení. Ale když jsme ji překonali, všem bylo jasné, jak je to pohodlné.

Byl ze změny strach?

Samozřejmě. První otázka zněla – je to vůbec možné? Naštěstí tým Fractal reagoval bleskově, rychle prováděl úpravy a vylepšení. Z pohledu technika nechcete umělci říct, že jeho zvuk bude nyní horší než dříve.

Museli jste kapelu přesvědčovat, že modelery jsou cesta vpřed?

Práce s Metallicou je v tomto ohledu radost. Vždy se dívají dopředu. Pro Jamese je důležité pochopit všechna pro a proti a může hrát přes cokoli. To, že řekl: „A proč bychom to nepřijali a nevyždímali z toho maximum?“, si zaslouží obrovský respekt. My jsme jako tým byli nadšení. Staré analogové zapojení bylo až šíleně složité.

Navíc scénografové rychle pochopili: pokud už nemáme stěnu aparátů, otevírá se spousta nových možností. Dnes každý vyžaduje vizuální obsah. Sledovat kapelu stojící před řadou zesilovačů už mnohé nebaví. Nyní používáme obří obrazovky a můžeme dělat show mnohem velkolepější.

Co to přineslo z pohledu technika?

Vždy mě bavilo připojovat vybavení k počítači, ovládat ho vizuálně a rozumět tomu, co se děje. Při tvorbě kytarových tónů začnete chápat, proč je signálový řetězec postaven právě takto.

Proč je tone-stack v této části řetězce? Chcete slyšet, jak se změní charakter koncových elektronek? Nemusíte sahat na horké elektronky – stačí vybrat správnou položku v menu a poslouchat.

Je to jako moment, kdy tour manažeři začali používat mobilní telefony a počítače. Vše se stalo logičtějším. Už nemusíme zastavovat autobus kvůli telefonátu z budky – nyní stačí poslat e-mail.

A přesto: co koupit začínajícímu kytaristovi při první návštěvě obchodu?

Malý zesilovač do pokoje, abyste prostě slyšeli svou kytaru. Můžete si pohrát s gainem, experimentovat. Není třeba se utápět v detailech – lepší je soustředit se na učení písniček a radost ze hry.