„Mýty éry CBS: proč kytary Fender 60. let rozhodně nezažily „propad kvality“ — a co se skutečně změnilo“

Když společnost CBS koupila firmu Fender v roce 1965, mnoha hudebníkům se mohlo zdát, že nastal nový „výchozí bod“ — jako by od tohoto okamžiku nástroje této značky přestaly být těmi starými. Ale to je jen populární legenda mezi sběrateli. Ve skutečnosti však k žádným náhlým katastrofám nedošlo: výroba běžela dál, mistři používali dřívější postupy a kvalita nástrojů zůstala ještě dlouho stabilně vysoká.

Hlavní cíl CBS byl pragmatický: zvýšit produkci, snížit výrobní náklady a udělat slavné kytary Fender dostupnějšími. Odtud pramenily postupné změny, které se častěji týkaly vzhledu a technologií než zvuku. Dnes podrobně rozebereme, co se skutečně změnilo v letech 1965 až 1970 — a jak to ovlivnilo legendární Stratocaster a Telecaster.

Krky: tradice, vylepšení a plynulé změny

Po koupi firmy CBS nespěchala s narušováním zavedených procesů. Stratocaster a Telecaster dostávaly tytéž krky jako dříve — vždyť sklad byl plný polotovarů a nikdo by je nevyhodil.

Když zásoba dřeva došla, mistři začali používat pau ferro a indický palisandr místo vzácného brazilského. Zvuk se přitom prakticky nezměnil — světlejší odstín dřeva neznamenal jiný tón.

Jedním z prvních praktických vylepšení CBS byly nové tečkové značky na hmatníku: „hliněné“ tečky byly špatně vidět a časem tmavly, proto byly nahrazeny bílými celuloidovými — stálými a kontrastními. U offsetových modelů se v roce 1965 objevily lemy hmatníku a v roce 1966 tečky ustoupily blokům.

Změnila se i loga. Malá „špagetová“ loga zmizela koncem roku 1964 a uvolnila místo přechodné variantě a o něco později velkému černému logu, které je na Telecasteru dobře patrné.

Ke konci 60. let CBS narazila na nekompatibilitu nových polyesterových laků a obtisků, proto se na přední strany hlav používal nitrolak. Právě proto mají mnohé krky z té doby tmavší „tvář“. V roce 1969 Fender se vrátila k jednodílným krkům s kanálkem pro výztuhu, uzavřeným ořechovým „ořem“ — tak vznikly známé „skunk stripes“.

Těla: trochu váhy, trochu tvaru a trochu legend

Rozšířený názor o „těžkých kytarách éry CBS“ se téměř vždy vztahuje k 70. létům. V 60. letech se hmotnost nástrojů výrazně lišila a supertěžká těla se nevyskytovala častěji než v éře „blackguard“.

Většina Stratocaster zůstávala olšová a Telecaster — z jasanu. Ale když se začal objevovat příliš hustý jasan, Fender vymyslela technologii skrytého odlehčení těla. V roce 1967 začali frézovat dutiny pod pickguardem — tak se zrodily slavné „pašerácké Telecastery“.

Polovina roku 1969 přinesla další změnu: návrat ke starému způsobu vrtání kanálků pro kabeláž, bez diagonálního tunelu. A u Stratocaster se mírně zvětšily a narovnaly dutiny pro snímače — tak mistři bojovali s tloušťkou nového polyesterového laku.

Elektronika: kondenzátory, kabeláž a první „modernizace“

Schéma ovládání Stratocaster se prakticky neměnilo, ale v roce 1968 byl tónový kondenzátor nahrazen hodnotou 0,05 µF, což zvuk rozjasnilo. Stínící plíšek zmizel téhož roku.

Telecaster v roce 1967 dostal dnes všem známé třípolohové schéma „neck / middle / bridge“, a také treble-bleed kondenzátor, který zachovává vysoké frekvence při stahování hlasitosti.

Hardware a plasty: nové materiály a svěží řešení

Když došly staré celuloidové pickguardy, nahradily je vrstvy PVC a ABS. Některé Stratocaster dostaly krásné čtyřvrstvé želvovinové kryty.

Mechaniky Kluson nahradily firemní strojky s písmenem F a Telecaster dostal nová hladká sedla a aktualizované ovladače.

Snímače: od náhody ke stabilitě

Před CBS bylo vinutí cívek „rozházené“, prováděné ručně, což činilo tón vzdušnějším a jasnějším. CBS vinutí automatizovala — cívky se staly rovnoměrnějšími, stabilnějšími v odporu a zvuku.

Nicméně — to jsou přesně ty snímače, na které hráli Hendrix a Gilmour.