Steve Vai odhaluje nejtěžší kytarovou výzvu své kariéry — a není to Van Halen

Legendární kytarista Steve Vai přiznal, že během své kariéry čelil mnoha náročným úkolům, ale jeden z nich se ukázal být skutečně výjimečným — natolik, že překonal i práci s materiálem Eddie Van Halen a Robert Fripp.

Hudebník se nejednou ocitl v situacích vyžadujících maximální mistrovství: od hraní partů Van Halen společně s David Lee Roth až po znovuvytvoření progresivní magie Robert Fripp v projektu Beat. Podle Vaie však nejtěžší zkouškou byla doba, kdy se připojil k Whitesnake.

Jak je známo, David Lee Roth osobně vybral bývalého kytaristu Frank Zappa — Steve Vaie — pro svůj sólový projekt, věře, že je schopen překonat samotného Eddie Van Halena. V pozdějších letech Vai také čelil technickým a fyzickým obtížím při hraní partů ve stylu Fripp.

A i když tyto úkoly úspěšně zvládl, právě pokus o napodobení zvuku John Sykes pro něj byl tím nejtěžším.

„Uvědomil jsem si, že reprodukovat jeho zvuk bylo těžší než cokoli jiného,“ svěřil se Vai v rozhovoru s Eddie Trunk.
„Když nahrával alba Whitesnake, všechno do sebe dokonale zapadlo. Vydal ze sebe maximum — ve psaní partů, v jejich struktuře a samozřejmě ve zvuku.“

John Sykes, známý také z práce s Thin Lizzy (album Thunder and Lightning), loni zemřel. Podílel se na tvorbě dvou vydání Whitesnake — Slide It In (1984) a stejnojmenného alba z roku 1987. Později, v roce 1989, ho na jeho místě vystřídal Vai, když skupina nahrávala Slip of the Tongue. A jak sám kytarista přiznává, nahradit Sykese bylo nesmírně těžké.

„Jeho zvuk byl neuvěřitelně hutný,“ vzpomíná Vai.
„Snažil jsem se pochopit, jak funguje jeho harmonizér, jak se vytváří tento rozšířený zvuk. Přitom jsem neměl pocit, že by se tam používalo vrstvení. Ale zvuk vyplňoval obrovský prostor — vše znělo dokonale.“

Během experimentování Vai došel k závěru, že nová verze Whitesnake musí znít jinak. Namísto přesného kopírování Sykesova stylu zvolil kreativnější přístup.

„Když jsme hráli jeho klasické písně živě, používal jsem presety, díky kterým byl zvuk širší,“ vysvětluje.
„Ale musím mu dát uznání — to, co udělal na tom albu, je prostě mimořádné. Jeho zvuk, podání, vibrato, výběr tónů a samotné kompozice — vše bylo na nejvyšší úrovni.“

John Sykes, známý nejen svým stylem, ale i legendárním činem — jednou skočil do hořícího auta, aby zachránil svou kytaru Gibson Les Paul z roku 1976 — zůstává jedním z nejpodceňovanějších kytaristů v historii rocku. Po jeho smrti mu mnoho hudebníků, včetně členů Guns N’ Roses, vzdalo hold. Mezi obdivovateli jeho talentu byl i Steve Vai.

Mimochodem, kytarista Doug Aldrich nedávno prozradil, která kytara nejlépe pomáhá znovu vytvořit charakteristický Sykesův zvuk — již v období jeho práce s Whitesnake v 2000. letech.