Evoluce legendy: první Fender Stratocaster z roku 1954 a obrovský rozdíl mezi ranými a pozdními kusy

První kytara z tohoto páru slavných Fender Stratocaster z roku 1954 pochází z března 1954 a má sériové číslo „0108“ vyražené přímo na zadním krytu pružin tremola. V kytarovém světě panuje názor, že nástroje se sériovými čísly na krytu tremola byly původně vytvořeny jako demonstrační vzorky pro obchodní zástupce společnosti.

Tyto úplně první kytary se často vyznačují značnou hmotností a jejich těla byla vyrobena z několika kusů jasanu, na rozdíl od celistvých jednodílných polotovarů, ke kterým společnost Fender přešla o něco později. Rozdíl v hmotnosti mezi takovými kytarami může dosahovat značných 1.35 kg (3 libry). V mé sbírce byly nástroje vyrobené ještě v lednu 1954, ale ten nejranější Stratocaster, který mám nyní u sebe, byl vyroben o pár měsíců dříve než exemplář „0108“.

Setkal jsem se s ranými nástroji se šrouby s drážkou na přepínači nebo uchycení snímačů, ale tento exemplář je jediný, ve kterém má naprosto každý šroub rovnou drážku. Potenciometry na kytaře „0108“ jsou označeny 42. týdnem roku 1953 a v dutině pro kobylkový snímač zcela chybí vyfrézovaný kanálek pro kabely (takzvaný worm rout).

To až později mistři Fender přišli na to, jak tyto kanálky úhledně vyřezat pomocí kulaté frézy, zatímco u těch úplně prvních kytar se dřevo prostě vydlabalo ručně dlátem. Snímače na této kytaře jsou vybaveny kryty z poloprůhledného polystyrenu, což nástroji dodává neuvěřitelně stylový vintage vzhled, protože tento materiál během let získává ušlechtilý šedavý nádech.

Mezi další charakteristické detaily raného období patří krátké knoflíky regulátorů (short skirt knobs), kulaté otvory na zadním krytu tremola a hlava přepínače ve tvaru ragbyového míče. Za svůj život jsem v rukou držel asi 20 kytar Stratocaster se sériovými čísly na krytu tremola a naprosto všechny zněly temněji, hutněji a basověji, zejména na krkovém a prostředním snímači.

Nemohu říci, že by měly tak dokonalé frekvenční vyvážení jako nástroje vyrobené koncem roku 1954. Úplně nejranější snímače byly osazeny měkčími magnety Alnico III s kratším pólovým nástavcem pod třetí strunou (G-string slug). Na temnější charakter zvuku měly vliv i potenciometry s hodnotou 100 kOhm, které Fender osazovala do prvních sérií místo obvyklých 250 kOhm.

Jsem přesvědčen, že nemalou roli při formování tohoto tónu hraje i dodatečná hmotnost, podobně jako těžké kytary Gibson Les Paul „Burst“ mají vždy hlubší a dravější tón ve srovnání se svými lehčími protějšky. Kontury těla u raných a pozdních kytar jsou podobné, i když výřez pro břicho (belly cut) je na těch nejranějších kusech udělaný o něco hlouběji.

Koncem roku 1954 společnost Fender začala mnohem častěji používat celistvá jednodílná těla, mezi kterými se vyskytovaly úžasné polotovary s radiálním řezem (quarter-sawn). Bílé polystyrenové kryty snímačů přestaly být poloprůhledné a regulátory dostaly dlouhou „sukni“ (full skirt knobs). Profil krku u kytar z konce roku 1954 už nebyl tak masivní a místo pouzder kopírujících tvar kytary (form-fit cases) přišly obdélníkové tvídové kufry s centrální kapsou.

Páky tremola měly u úplně prvních kusů ostřejší ohyb, který byl brzy zmírněn, a v průběhu 50. a 60. let se dělal čím dál rovnější. Je známo, že Fender aktivně sbírala ohlasy hudebníků tím, že kytary dávala k testování místním umělcům vystupujícím na venkovských tancích, a jsem si jistý, že hlavními předměty stížností na první nástroje byly právě velká hmotnost a tloušťka krku. Raný profil krku ve tvaru U působí dost masivně („lopatovitě“) a přestože po něm sběratelé prahnou, mezi aktivními kytaristy znám jen málo fanoušků takového profilu.

Už v polovině roku 1954 Fender začala vydávat verze hardtail (s pevnou kobylkou bez tremola). Mnozí se mylně domnívají, že tato možnost se objevila později, nicméně Fender ji plánovala od samého začátku, snažíc se přetáhnout kytaristy hrající na Fender Telecaster.

Ne každému hráči vyhovoval systém vibrato a kytary hardtail poskytovaly delší sustain, což byl důvod jejich volby. Pokud na kytaře s tremolem nainstalujete všech pět pružin a pevně přitisknete desku kobylky k tělu, lze se tomuto zvuku přiblížit, ale pro mě kytary hardtail vždy znějí o něco lépe.

Oba zkoumané nástroje jsou v nádherném autentickém stavu. Na těle ranějšího exempláře bylo kdysi vyraženo něčí jméno pomocí malých hřebíčků.

Kvůli tomu na těle zůstala spousta drobných dírek, které vypadají jako běžné vrypy a odřeniny od času, proto se mi ono jméno nepodařilo rozluštit. Také nám rukama prošlo mnoho kytar z roku 1954 se zvětšenou prodlouženou záslepkou výztuhy krku na hlavě.

Dříve se mělo za to, že je upravovali, aby odpovídaly vzhledu kytary Stratocaster, zachycené na reklamních fotografiích Fender. Nyní je však jasné, že mistři Fender často museli tento uzel předělávat přímo v továrně instalací zvětšené záslepky nebo retušováním oblasti kolem ní, aby skryli stopy úpravy.

Sběratelé jsou naprosto nadšení z možnosti vlastnit úplně první Fender Stratocaster z roku 1954 kvůli jejich extrémní vzácnosti. Společnost Fender vyrobila jen asi 200 takových raných kusů a většina z nich během desetiletí prošla nekvalifikovanými úpravami. Nástroj z konce roku 1954, který zkoumáme, je v podstatě identický s modely z roku 1955, protože přibližně do srpna nebo září 1954 Fender definitivně zformovala standardní sériovou specifikaci. Podle mého názoru jsou kytary Stratocaster, vyrobené od konce roku 1954 a později, absolutním etalonem v oblasti zvuku a pohodlí při hraní.